Ano, dýchala jsem zhluboka

Vím, dlouho jsem nic nenapsala. Dlouho jsem dýchala zhluboka, protože poprvé v mém životě se děly věci, které jsem sama nedokázala nikterak ovlivnit. Od jara bojujeme s virem, který nám mění životy. Pracovní i soukromé. Velmi mne to osobně ovlivnilo. Mnoho mých nejbližších přišlo o své rodiče, prarodiče. V TLC jsme přišli i o jednoho úžasného muže, lektora, který s námi byl od počátku. Mnoho mých obchodních partnerů a přátel zvažovalo, co s firmou, zda-li dát všechny životní úspory do přežití nebo to ukončit. V obou případech to je pomalá, ale jistá smrt. Srdce mne bolí, když toto vidím. Každý, kdo mne zná, ví, že jsem velmi zúčastněná. Prožívám velmi emotivně vše, co žiju já, má rodina, mí přátelé, co žijete vy.

V jednom blogu jsem psala o mé "mentorce". Babička Božena byla úžasnou a silnou ženou. Prožila dvě světové války, přežila svou malou dcerušku a i přesto zůstala laskavou osobou. "Vše má svůj důvod, na všem je třeba vidět to dobré", říkala.

A já potřebovala čas. Odstup. Nadechnout se a rozhlédnout a vidět i to dobré. Věřit, že všechno dobře dopadne. Dnes vám píšu, protože už to tam cítím.

Opatrujte se, posílám všem sílu a objetí.