Letos v únoru jsem si řekla, že se potřebuji pořádně protáhnout. Moje tělo bylo ztuhlé z neustálého sezení v kanceláři, v autě nebo na pracovních schůzkách u zákazníků. O životosprávě ani nemluvím…
Ptala jsem se přátel, jak vůbec začít, a doporučili mi rozhodně osobního trenéra, který mě zasvětí do správné techniky posilování.
A tak jsem si našla trenérku, protože ženy mají jiné dispozice i ambice. Musím říct, že mi od té doby pravidelné cvičení dělá velkou radost. Vždy se moc těším, protože mám skutečně osobní péči.
Moje trenérka Mária bere ohled na to, v jaké jsem aktuálně kondici nebo jak moc jsem zrovna ten den unavená, a podle toho mi cvičení přizpůsobuje. Pečlivě vybírá stroje, nastavuje zátěž, kterou nejdřív sama vyzkouší, než se do cvičení vrhnu já sama. Stojí u mne, kontroluje i povzbuzuje a někdy i pomůže.
Cítím, že moje tělo je pevnější. A to potřebuji. Nedržím dietu, nesnažím se zhubnout ani vypadat jako modelka. Chci zůstat sama sebou. Být spokojená žena, která dělá něco sama pro sebe. Minule mne trenérka pochválila a já sama se už taky umím ocenit.
“Táni, super, máš o hodně pevnější ruce a nohy! I ten zadek je kulatější! Ale to bříško, to bříško se, Táni, dělá v kuchyni…” řekla mi nedávno.
A má pravdu. Ale když já mám večer takový hlad! Možná to taky znáte…
Takže, dámy, cvičte, ale cvičte pro sebe! A ne pro ostatní nebo kvůli nereálnému snu!