Možná víte, že už dlouhá léta pomáhám dětem z SOS vesniček, protože věřím, že osobní zájem, péče, láska nebo objetí a možnost budovat pro ně domovy, které jim jejich rodiče nemohou poskytnout, jsou pro ně tím nejdůležitějším. Jsou to prostě moje děti. Často o nich mluvím a sdružuji kolem sebe lidi se srdcem na dlani, kteří pomáhají spolu se mnou.
Ale díky mému synovi jsem se rozhodla letos do pomoci zapojit i jeho spolužáky ve třídě. Honzík se mnou od útlého dětství sdílí stejnou myšlenku, dokonce šíří osvětu ve svém okolí a vypráví, jak děti mohou pomáhat dětem, které neměly to stejné štěstí v životě jako my ostatní.
A tak jsme s Honzíkem nakoupili hrníčky, přivezli je do II. B do jeho soukromé anglické školy na Mendlově náměstí a pustili se do práce! Na začátku jsem dětem ukazovala fotografie z SOS vesniček, seznamovala je s tím, co charita vůbec znamená i obnáší, a vyprávěla jim příběhy konkrétních dětí. Věděla jsem hned od začátku, že je možnost pomoci nadchne a budou se chtít zapojit, a tak jsme zbytek času strávili zdobením hrníčků. Z těch bílých a trošku smutných se během chvilky staly nádherné barevné rozzářené výtvory od dětí pro děti.
Myšlenka soucitu, solidarity a pomoci mezi dětmi mne natolik nadchla, že pro letošní rok chystám projekt Děti pro děti, který vám přiblížím v příštím blogu. A nebojte se, počítám, že se do něj zapojíme i my dospělí a pomůžeme SPOLU!
