Jsem milující, ale přísnou maminkou. Záleží mi na tom, aby můj syn Honzík měl jednou na co vzpomínat, a proto spolu stále vymýšlíme něco nového. Jezdíme na výlety, chodíme do kina nebo do divadla, setkáváme se s rodinou i přáteli. Téměř každé odpoledne hrajeme nejrůznější hry. Sice často prohrávám, ale nevzdávám se. Honzík je citlivý a pozorný, někdy vnímá, že jsem vyčerpaná z práce nebo že mám “unavenou hlavu”.
Ale on ví, jak mne potěšit. Když jde vyvenčit našeho pejska, často se vrací s utrženým kvítkem, maluje mi obrázky, zpívá mi, tvoří nejrůznější přáníčka. Dokonce mne spontánně obejme a řekne, že mi to sluší.
Je velmi empatický i galantní k dámám, dívkám i holčičkám ve svém okolí, umí jim naslouchat. Vedu ho i k tomu, aby nám jako ženám pomáhal. Takže i přes mírné protesty plní své povinnosti a pomáhá v domácnosti. Pomáhá mi i s vařením a obalování řízků je jeho doména.
Trošku jsem se nechala unést, ale být mámou je pro mne dar! Užívám si ho naplno!
