Jsem zadaná a šťastná žena
Je to dva roky, co jsem psala titulek mého blogu "Jsem rozvedená a šťastná žena". Byly to vlastně krásné dva roky, Poznávání sebe sama. Intenzivní bytí s mým synem a mou rodinou. Přáteli, kteří se mnou prožívali těžké životní chvíle, pomáhali mi a tak trochu i suplovali chybějícího partnera. Myslím, že právě přátelé si zaslouží, abych se zde trochu rozepsala. Protože třeba kamarád Honza B. a jeho syn Kubík naučili mého syna Honzíka jezdit na kole, zavazovat si tkaničky a když nám bylo smutno, spali jsme na jejich vyhřáté peci na chalupě. S přáteli z Hodonína jsme trávili víkendy, kdy Honzík poznal co je to "bunkr" a opravdu velká rodina. Když měl Honzík po operaci oušek, moc ho to bolelo a kamarád Marek M. se ho snažil rozveselit. Dokonce vytáhl svého veterána brouka, aby Honzíkovi udělal radost a tak vyrazili spolu tímto modrým autíčkem se sedačkami z Porsche na výlet:-) S mou nejlepší kamarádkou Evičkou S. jsme zdobili perníčky, opékali špekáčky a vlastně jen tak hezky prožívali volné chvíle spolu s dětmi. Nesmím zapomenout na kamarády v Lipůvce, kde má Honzík svého nejlepšího kámoše ze školky. Jsou to přátelé, kteří s námi podnikali nejrůznější výlety, strejda Luboš S. mu vysvětlovat coby dobrovolný hasič, jak to vlastně s těmi hasiči je a jak moc jsou důležití. Prostě a jednoduše děkuji všem lidičkám a přátelům kolem nás, bez nich bychom to určitě nezvládli a já jsem upřímně šťastná, že je v našem životě máme.
Začíná se další kapitola našeho života. Potkala jsem muže, který mě má rád. Troufám si říci, že mě miluje. Je to vidět na jeho očích, když se na mne dívá. Hodně věcí s ním zažívám poprvé. Nehodnotí mě. Chválí mě. Umí mě povzbudit a motivovat. Dodává mi odvahu a sebevědomí. Jsem pro něj krásná a chytrá žena (i když jsem zrovna opuchlá z alergie nebo unavená z práce). Respektuje mě. Stará se o mě (vaří se mnou i nakupuje). Pečuje nejen o mé tělo (teď mám trochu ruměnec ve tvářích), ale i duši. Stále mám krásné čerstvé květiny ve váze. (vím, že opravdu vybírá ty nejhezčí barvy co mám ráda) Nic není dokonalé, já vím. Já mám své chyby a on své také. Už o nich i dokonce víme! :-) ale nejsou tak důležité. Tak třeba, je tvrdohlavý jako mezek!!! Když ten si něco usmyslí, panečku, nikdo a nic s ním nehne. No ano, já vím, jsem taky trošku tvrdohlavá :-)
Jednou jsem byla u kartářky Lucie. Ptala jsem se jí, jak poznám, že mě muž opravdu miluje? "To je jednoduché", odpověděla. "Bude milovat tebe, ale i tvé dítě. Tvé dítě je kus tebe samotné." Pokud to tak skutečně je, musím říci, že můj partner mého syna opravdu upřímně miluje. A můj syn? Vždy, když přijde z práce domů, Honzík mu skočí do náruče a můj drahý ho objímá a drží pevně dlouho a dlouho. Mají krásný vřelý vztah. Hrají si spolu a povídají. Někdy mě vůbec nepotřebují. Středy odpoledne jsou jejich čas, kdy jdou spolu hrát Pokemony. Vůbec té hře nerozumím, ale oba vždy přijdou rozesmátí a šťastní a ukazují mi ty potvůrky na telefonu. U večeře si povídáme, jaký jsme měli den, na co se těšíme a co společně podnikneme. Paráda!
Takže nám držte palce! Jsme plní lásky, radosti a štěstí.
