Přátelství

O přátelství už jsem psala. Ale nemohu si pomoci, jsem v životní etapě, kdy mí přátelé hrají hlavní roli!

Když jsem byla mladá slečna, měla jsem hodně zájmů a přátelství jsem nepřikládala velkou váhu. Až v dospělosti jsem si uvědomila, že je mi s fajn lidmi dobře a že chci, aby přátelství bylo součástí mého života. Mám hodně kamarádů a kamarádek. Mám i několik přátel. Lidí, kteří mě mají rádi, za to jaká jsem, umí mě vyslechnout, potěšit, obejmout a někdy i pomoci.

Všichni toho máme nad hlavu, i já. Ale stále se snažím na své přátele myslet a najít si na ně čas. Vedu k tomu i mého syna Honzíka. Podporuji ho v kontaktu s jeho přáteli, vzájemným návštěvám i výletům. Učím ho, že přátelům je potřeba pomáhat a někdy i odpouštět.

Nedávno jsem byla na obědě s mou úžasnou kamarádkou Andreou. Známe se už léta. Obě víme, že život není med a někdy si říct, jak se ta druhá má, z očí do očí, je moc důležité.

Musím říci, že mě Andrejka vždy něčím překvapí. Jednou mi přinesla skleněné srdíčko, dodnes ho mám na stole a tentokrát mi přinesla kytku! Ale ta je! No uznejte sami. Opět zdobí stůl mé kanceláře a vždy když se na ni podívám, hřeje mě u srdce, že mě má někdo rád. Přátelství je prostě hezká věc.

Pánové to mají jinak, vím to. Ale my holky si umíme říci skoro vše. I hodně osobní věci, schované hluboko. A když je mi smutno, prostě napíšu, že je mi smutno. A termín na kafe a velké obejmutí je tu hned. Jsem šťastná, že vás mám, přátelé. Nevím, co bych si bez vás počala.