Přátelství nad zlato

„Jsi už velká holka,“ řekl mi nedávno můj syn. Má pravdu, ale mnohé věci jsem pochopila až nyní, nebo jsem je v dětství znala a cítila, ale tak nějak dospíváním vyprchaly. Takže si občas připadám jako malá holka.

Třeba přátelství - všichni jsme si hráli na pískovišti a nejvíce si to užili, když jsme tam měli kamarády. Studium a práce nás rozdělují, máme jiné zájmy a většina dětských přátelství nepřežije. Ani ta moje.

A tak si uvědomuji, že jsem opravdu šťastná, když knyní potkávám mnoho úžasných lidí, ze kterých se časem stanou mí přátelé. Lidé, kteří mne podpoří svou přítomností nebo objetím. Jsem ráda, že vás všechny mám. Nikdy jsem si neuvědomovala, jak moc důležití pro mne jste. Jste mou druhou rodinou, která při mně stojí, a já s vámi poznávám život a svět.

Třeba do kina na dospělácký film mne přede dvěma lety vzaly kamarádky a já jsem měla radost jako malé děcko. Po šesti letech s animovanými pohádkami je to opravdová změna, věřte mi! Nebo saunový svět, relaxace, prostě paráda. Někdy pomůže jen návštěva na chaloupce u přátel, kde si dáte grilovaný párek a pivo. No super. Někdy stačí prostá procházka nebo jen pětiminutová návštěva, kdy vás někdo přijde pozdravit a obejmout.

Jsem šťastná žena. Protože mám vše, co si od života mohu přát. Mám své přátele, kteří mají čisté srdce a velkou náruč.