Jsem žena a konečně si to plně uvědomuji! Už vím, že si hlavně musím vážit sama sebe a být sama sebou. Jsem tam. Na cestě, kde je mi dobře a jsem spokojená. Cítím se vnitřně krásná a šťastná. Dnes mohu říci, že to tak vnímá i mé okolí. A to je ten správný začátek. Proto jsem připravená a otevřená všem lidem, kteří vstupují do mého života. Kteří jsou rádi, že se usmívám, i když se nikdo nedívá.
Musím řici, že jsem na sebe vlastně neuvěřitelně pyšná. Zvládla jsem náročný rozvod s mužem, se kterým jsem byla 12 let. Máme společně syna. Nebylo to jednoduché. I přes to všechno mám radost ze života, těším se na vše krásné, co mne čeká. Nezahořkla jsem. Naopak, beru to jako důležitou zkušenost a životní lekci, abych si uvědomila, co vlastně od života a partnera očekávám. Jak moc potřebuji mít svou svobodu a jak moc ji umím dát. Že láska neznamená někoho vlastnit, vychovávat... Je to otevřenost, důvěra, svoboda a bezpodmínečný cit. Drobné střípky něhy a pozornosti, které by se měly dávat vzájemně celý život.
Těším se na svou budoucnost, protože vím, co chci. Vím, jaká jsem. Vím, co mohu nabídnout a co ne. A to je přece naprosto báječné…
