Majitelka a ředitelka firmy Madasped podniká třináct let. Začínala ve Vídni, jak sama říká, náhodou. Nechyběl jí elán a nadšení. Byl to pro ni šok kulturní, ekonomický i společenský. V devatenácti letech určovala práci šedesáti řidičům. Byl to prý ze strany majitelů firmy velký husarský kousek. Když jsem ji oslovila jako potenciální adeptku na nominaci Ocenění českých podnikatelek, bránila se. O tom, jak vnímá mentoring i svou vlastní cestu ženy-podnikatelky, si povídala se spisovatelkou Blankou Fišerovou.
Je spousta koučů a mentorů, řada lidí nabízí tuto službu za drahé peníze, dokážete se v tom sama zorientovat?
Každý, kdo má pocit, že může někomu radit a vydělat na tom peníze, tak to dělá. Jsou miliony koučů, platíme jim velké peníze a výsledek nikde. Je těžké říct, kdo je pro mě ten pravý. Měla jsem asi rok a půl kouče, dvakrát měsíčně jsme se setkávali a myslela jsem si, že ho nezbytně potřebuji. Za tu dobu jsem mu zaplatila nehorázné peníze a vlastně jsem přišla jen na pár drobností, které možná nebyly pro můj rozvoj i byznys důležité. Měla jsem pocit, že žádného kouče nepotřebuji, chci se rozhodovat sama a potřebovala jsem vlastní chyby, abych se posouvala a dál učila. Když jsem jela dneska do kanceláře, tak jsem prožívala nějaký smutek, ale pak jsem si řekla: “Markéto, nikdo jiný ti nepomůže, můžeš si pomoct sama, jsi svůj vlastní kouč”. A pak existují lidé, kteří najednou přijdou do vašeho života a něco nastartují, vůbec to nemusí být mentor, je to člověk, který vám nese nějakou informaci, která zapadne do vašeho systému, je to pro vás ta největší pecka na světě a sto tisíc za takovou hodinovou konzultaci by bylo málo. Je to neocenitelné a ty nejlepší rady bývají zadarmo. Ale samozřejmě je i mnoho koučů, kteří svou práci dělají dobře.
Taťána Marie se objevila v tom správném okamžiku?
Táňa se objevila v mém životě v okamžiku, kdy jsem prožívala obtíže v podnikání, ale to už je zhruba dva měsíce. Setkaly jsme se v rámci Ocenění českých podnikatelek a já si pamatuji, jak jsem jí řekla, že je to vlastně úplná blbost, protože bych vůbec neměla být oceněná, tím jsem začala, protože teď se hledám. Především hledám svoje místo v byznysu a hledám cesty, jak dělat to, co dělám, jinak, aby mi v tom bylo skutečně dobře.
Ale Táňa mi odpověděla, že mne sledují od začátku, jsem na trhu 13 let, jsem výhradní majitelka, dosahuji velkých obratů při malém počtu zaměstnanců, což je mimořádné. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že je dobré, když přijde někdo zvenčí a tohle člověku řekne. Do té doby jsem si myslela, že to pořád nestačí, nebyla jsem příliš sebevědomá.
Je možné nějak konkretizovat její přístup jako mentorky?
Neprobíraly jsme firmu od začátku do konce, narazily jsme na klíčové body a podstatné věci říkala úplně obyčejně, lidově a dávalo to hluboký smysl, všechno mi najednou do sebe zapadlo. Tak to bylo to velké setkání. Ona je přesně tam, kam bych si já přála dojít. Táňa neřekla ty věci proto, abych jí dala dvacet tisíc, neřekla to ani proto, že si to zítra zkontroluje, jestli to tak bude, ona to prostě jenom řekla. A tím, že tam nebylo očekávání, tak mi to zapadlo do systému a prostě jsem to udělala. Táňa má v sobě sílu mentora, učitele, ale má ji přirozenou, nehraje si na to. Díky ní jsem si pak uvědomila, že se není čeho bát, řekla jsem si, co všechno ve firmě chci změnit a děje se to. Přicházejí i noví lidé, nové znalosti. Je to jen v tom, že se člověk rozhodne a už o tom nepřemýšlí. A tečka.
Takže jste začala věci aktivně měnit?
Samotná situace se začala hodně měnit, přicházejí nové projekty, nový druh zákazníků, třeba mladí lidé kolem třiceti let, pro které není důležité, jestli dostanou úplně tu nejlepší cenu na světě, ale pro které je kromě kvality důležitý především moment autentičnosti. Pravdivost těch věcí je na prvním místě, pak vybudování vztahu a na třetím místě je cena. Což je pro mne šokující poznání, protože já jsem z tohoto vždycky měla dílčí obavy. Ale vždycky pro mě bylo přirozené, že mám ráda lidi a budování vztahů. Až teď se to začalo měnit a odblokovávat. Pracuju na téma autentičnosti intenzivně dva roky, přijde mi, že to pro mě bylo zlomové v září a byl to okamžik setkání s Táňou. Jako kdybych najednou zvedla pokličku a uviděla svoje kvality, s čím můžu dál pracovat a co mohu konkrétně rozvíjet.
Jak se dá na autenticitě pracovat?
To je právě taková přesmyčka, na tom se pracovat moc nedá. Důležité je ji objevit, moc o ní nepřemýšlet. Mně se třeba teď děje strašně moc trapasů a ty jsou právě geniální cesta k tomu, že člověka dostávají do autentičnosti. To je cesta k tomu učení, protože tam už člověk nic nenahraje. Poznávám víc sama sebe a taky se umím za sebe postavit. S autenticitou přišla i lehkost a uvědomila jsem si, jak mě vlastně strašně moc baví dělat obchody.