UŽ ASI NECHCI A NEPOTŘEBUJI BÝT DOKONALÁ

Jsem šťastná, ze všeho, z toho, jak to je.

Mám doma binec!!! Nemám vyžehlené prádlo a mé nohy potřebují pedikúru, péči potřebují i naše květiny, kterým už dlouho slibuji, že je FAKT BRZY přesadíme. Také některé mé botičky pláčou, potřebují nové patníky a natřít krémem. Ve špajzu asi bouchla bomba, každou chvíli čekám, kdy na někoho "něco z odložených věcí" z horní police spadne... Dřív bych to nedopustila!!!! Ale teď? Teď, dokonce i když tyto řádku píšu, tak se culím, no vlastně se spíš usmívám od ucha k uchu....

Prostě chápete? Mě to už nějak nerve žíly!

Já su šťastná i s tímto nyní "zveřejněným bordelem". Co se stalo?

Tak buďto jsem chytla tu stejnou nemoc, jakou má můj syn Honzík, říká se jí "lenóra" nebo jsem dozrála v člověka, který pochopil své priority a prostě může být i ta varianta, že můj čas má dnes již jiný smysl.

Že chci žít a prostě si TEN ŽIVOT UŽÍVAT!

No ano...pořád se usmívám...

Tak třeba vás dámy těmito řádky inspiruji :-)

P.S. toto je z mého deníčku, kam si barevnými třpytivými fixami píšu své pocity...