Vzpomínání nad fotografiemi

Také občas procházíte staré fotky a vzpomínáte? Já jsem omylem zabrousila do doby, kdy byl můj syn Honzík ještě malinký a já sama jsem byla blond! Pár let uteklo a vše je jiné. Pro mne hezčí.

Mám velkého chytrého syna, který mi klade zajímavé otázky, a mé vlasy jsou opět přírodní, tmavě hnědé a dlouhé. Jsem stále maminkou a užívám si to! Jak se říkává, pánbůh ti to oplatí na dětech, myslím, že to platí. Celých těch skoro 9 let se svému dítěti věnuji, hodně si hrajeme, povídáme, děláme hodně aktivit s přáteli i rodinou. Zrovna včera jsme vytáhli všechny bedny s legem a sestavené lego draky a stavebnice a postavili z nich město, které zabralo celý pokojíček. Lego nás stále baví. Honzík se už ale učí hrát i s Mercurem, sestavil svou první židličku a stolek, takže i já jsem vzpomínala na své dětství, neboť toto jsou prostě věčné hračky.

Všechno a všechny fotím, pořád a všude.

A proto jsem se rozhodla, že všechny ty elektronické fotky projdu a proberu a ty NEJ nechám vytisknout a udělám si alba. Takové album, kterým listujete, papír voní, rožky na fotky se odlepují a vy fotky k sobě skládáte s láskou a něhou. Schovávám si i vstupenky, lístečky, kytičky, různé drobnosti z míst, kde mi bylo dobře. Myslím, že i v albech budou mít své jedinečné místo.

Jsem ráda, že už jsem velká holka. Ze všeho, co nyní mám, mám radost, umím si to užívat a prožívat.

A až jednou budu velká zralá holka, budu si těmi alby listovat a cítit ten stejný hřejivý pocit jako dnes, když jsem viděla fotku mého caparta Honzíka.