Zkouška trpělivosti - stavím puzzle

Jako malá holčička jsem puzzle neznala. A vloni nám Ježíšek přinesl hned dvě obří puzzle.

Každé puzzle má 1000 dílků a my s Honzíkem jsme si řekli, že to zkusíme. No drazí čtenáři, co vám mám povídat! Když jsme to vybalili a vysypali všechny ty dílky na stůl, polkla jsem. Panebože! Z jakého konce to vzít? Selským rozumem jsme nejdřív hodinu! obraceli všechny dílky obrázkem nahoru. Pak jsme další hodinu hledali dílky, které mají kraj, abychom udělali rámeček. Uff! Po třech hodinách jsme byli s Honzíkem oba úplně vyčerpaní, stůl plný dílků a složeno bylo jen půl rámečku. Co teď s tím? „Honzíku, kde budeme večeřet?“ byl můj praktický dotaz. „Pohoda mami, dáme si piknik na koberci“, suverénně prohlásil můj syn. „OK“ jsem musela říkat ještě 2 týdny. Tak dlouho jsme postupně stavěli naše puzzle.

Ale ten pocit, že jsme to zvládli byl tak silný, že jsme po dostavění prvního, druhý den otevřeli to druhé puzzle!

Takže říjen a listopad jsou pro nás měsícem stavění puzzle. Dlouhé večery, kdy jsme s Honzíkem společně „tvořili“, u toho si povídali a bylo nám prostě fajn.

A také jsme si ověřili, že když nás spolu něco opravdu baví, umíme být trpěliví. Hurá! Máme společné hotové dílo! Dali jsme ho za rámeček pod sklo (přece to nemůžeme zase rozložit, to dá rozum) a občas se kocháme, jak jsme šikovní.

Takže puzzle zdar! A brzy přijde Ježíšek, tak uvidíme….