O MNĚ
Třicet let jsem vedla, budovala, měnila a rozhodovala.
Dnes svoje zkušenosti předávám dál.
Neznám jen jednu stranu stolu
Byla jsem zaměstnanec.
Manažerka.
Ředitelka.
Podnikatelka.
Zakladatelka a majitelka firmy.
Vedla jsem lidi, nesla odpovědnost za výsledky, obchod i peníze. Budovala vlastní firmu a zároveň se učila, co znamená nést důsledky vlastních rozhodnutí.
Znám situace, kdy se daří.
A znám i ty, kdy se nedaří.
Kdy vypadne důležitý člověk. Kdy něco, čemu věříte, nefunguje. Kdy potřebujete změnu, ale ještě nevíte jakou. Kdy musíte udělat rozhodnutí, u kterého předem nevíte, jestli je správné.
Nemám na všechno odpověď.
Ale mám třicet let zkušeností, ze kterých se můžu ptát.
A to je dnes možná to nejcennější, co mám.
Cesta, kterou jsem si nenaplánovala
Moje profesní cesta
Když se dnes ohlížím zpátky, moje profesn í cesta nevypadá jako plán, který jsem si kdysi nakreslila a potom podle něj šla.
Začínala jsem jako zaměstnanec. Postupně jsem se dostala do managementu, nesla odpovědnost za obchodní a cenové strategie pro střední Evropu a současně začala budovat vlastní firmu.
Šest let jsem kombinovala zaměstnání s podnikáním.
Potom přišla Ukrajina a zkušenost s řízením servisní organizace v úplně jiném prostředí.
A pak TLC.
Firmu jsem založila, budovala a během let s ní prošla růstem, změnami, krizemi, inovacemi i transformací. Dnes jsem její zakladatelkou a majitelkou.
Za těch třicet let jsem zažila úspěchy, špatná rozhodnutí, investice, změny, období nejistoty i chvíle, kdy bylo potřeba začít přemýšlet úplně jinak.
A právě tahle cesta je dnes základem toho, co můžu předávat dál.
Některé věci mě cestou potěšily
Na ocenění nestavím svoji profesní zkušenost. Ale samozřejmě mě těší.
Stala jsem se Podnikatelkou roku 2014 v kategorii malá společnost. Získala jsem Národní cenu Ď 2019 ČR a krajské Ocenění Ď 2019 Jihomoravského kraje za charitativní činnost. Dvakrát jsem byla nominována na EY Podnikatele roku Jihomoravského kraje a dvakrát jsem se dostala mezi finalistky Ocenění českých podnikatelek.
Mám z nich radost.
Ale největší hodnotu pro mě mají zkušenosti, které jsou za nimi.
A pořád se učím
V roce 2026 jsem dokončila studium MBA 4.0 zaměřené na digitalizaci, automatizaci a robotizaci.
S červeným diplomem.
A ano, jsem na něj pyšná.
Po třiceti letech v managementu pro mě nebylo samozřejmé znovu studovat, učit se nové věci a nechat svoje zkušenosti konfrontovat s tím, kam se svět posunul.
Ale právě to mě baví.
Zkušenost je pro mě obrovská hodnota.
Nechci ale žít jen z toho, co jsem se naučila před dvaceti lety.
Chci rozumět tomu, co se děje dnes.
Inovace, které dávají smysl.
Nejsem programátorka. Mám ale otevřenou mysl a umím vidět prostor pro inovaci tam, kde jej každodenní provoz zakryl.
Nápad sám o sobě pro mě ještě není inovace. Potřebuji vědět, jestli firmě skutečně pomůže, zda je proveditelný v rozumném čase a jestli dává smysl vzhledem k rozpočtu.
Umím problém pojmenovat, vyhodnotit možnosti a spojit správné lidi, aby se smysluplná změna dostala do praxe.
Dnes
Dnes už nepotřebuji být u všeho.
Mám ráda chvíle, kdy se můžu opřít do židle a sledovat člověka, který něco umí lépe než já.
Vím, že nemusím mít vždycky pravdu.
Umím změnit názor.
Umím říct, že jsem udělala chybu.
A pořád mám chuť zkoušet nové věci.
Třicet let vedení lidí ze mě neudělalo člověka, který zná odpověď na všechno.
Dalo mi něco jiného.
Schopnost poslouchat. Ptát se. Dívat se na situaci z více stran. Rozlišovat, co je opravdu důležité. A nebát se rozhodnutí jen proto, že nemám jistotu, jak dopadne.
A právě z těchto zkušeností dnes vycházím, když si sednu naproti člověku, který potřebuje někoho, s kým může svoji situaci otevřeně probrat.
Možná právě tam se naše cesty potkají.