Leadership není svoboda. Je to odpovědnost.

K lidem, se kterými pracuji, si většinou vytvořím vztah. Mám je ráda jako lidi. Nejsme osobní přátelé, ale nejsou pro mě ani jen jména v organizační struktuře. A právě proto nejsou některá rozhodnutí jednoduchá.

Několikrát jsem zažila situaci, kdy člověk svoji práci dlouhodobě nedělal tak, jak bylo potřeba. Nezačínám tím, že se s ním rozloučím. Řeknu mu to. Mluvím s ním. Snažím se pochopit, co se děje. Dávám prostor ke změně.

Ale pokud postupně zjistím, že to fungovat nebude, dokážu spolupráci ukončit. I s člověkem, kterého mám lidsky ráda. Protože v tu chvíli už nejsem odpovědná jen za něj.

Jsem odpovědná také za ostatní lidi v týmu. Pokud jeden dlouhodobě nefunguje, někdo jiný musí jeho práci převzít. Někdo ji musí dotáhnout. A to není fér.

Nemůžu dát svoje vlastní emoce před tým nebo celek. Právě tohle pro mě znamená odpovědnost leadera.

Ne mít vždycky pravdu.

Ne být u všeho.

Ne všechno řídit sama.

Za třicet let vedení lidí jsem udělala spoustu dobrých rozhodnutí. A také rozhodnutí, která bych dnes udělala jinak. Už si nepotřebuji namlouvat, že se rozhodnu vždy správně. Odpovědnost pro mě znamená něco jiného.

Zůstat u toho, co moje rozhodnutí způsobilo. Neschovat se, když se věci nevyvíjejí podle plánu. Dokázat říct, že jsem něco neodhadla. Změnit směr. A napravit to, co napravit lze.

Stejně tak jsem se musela naučit, že odpovědnost neznamená dělat všechno sama. Můžu dát lidem velký prostor. Můžu jim předat rozhodování. A mám radost, když je vedle mě někdo, kdo své oblasti rozumí lépe než já.

Ale svoji část odpovědnosti předat nemůžu. Jsou rozhodnutí, která za mě nikdo jiný neudělá. A já musím být připravená přijmout, co přinesou.

Leadership pro mě není svoboda dělat si, co chci. Je to svoboda rozhodnout se podle toho, co v danou chvíli považuji za správné – a být připravená nést důsledky.

A právě tam pro mě začíná leadership.