Před dvěma lety si můj syn Honzík moc přál pejska. Říkal mi, že by měl rád kamaráda, se kterým si bude moci hrát, ke kterému se bude moci přitulit a taky si s ním povídat. A tak jsme si pořídili Rizika.
Je to zlatý jorkšír. Vyšlechtěná rasa, která je větší než jorkšír, je bílý jako sníh a má velmi klidnou povahu. Největší radost mám ale z toho, že vůbec nelíná! Nepustí ani jeden chlup! Je to úžasné. I když se ke mně tulí a mám na sobě černé šaty, vůbec nic. Je to báječný. Je vhodný i pro děti, které jsou alergické. A když občas vidím, co moje dítě s ním dělá, jak ho tahá a vláčí… a pes je v klidu. A vše si nechá líbit, protože Honzíka prostě taky miluje. Říkám si, že je to svatý pes.
A asi je to i nejhodnější člen naší rodiny 😀
Jeho upřímná láska je vidět při každém vítání, když přijedeme domů. Miluje nás! O tom není pochyb.
Je zvláštní, jak umí vycítit, jakou mám zrovna náladu. Když jsem spokojená a šťastná, skáče a chce si hrát. Když mám starosti nebo jsem smutná, přitulí se ke mně. Někdy mě olízne a jen mi dopřává svou přítomnost. Občas na mne pohlédne očima plné lásky a ještě víc se přitiskne.
Takže ano, pejska jsme si pořídili, protože ho chtěl hlavně můj syn. A teď vím, že jsem ho také potřebovala. Hladit jeho hezkou srst mě uklidňuje. Ráda si s ním hraju a ráda ho rozmazluju.
Honzík má kamaráda a já vlastně psí miminko. 👍
