Po krásném letním období jsem opět v pracovním procesu a moje hlava je plná k prasknutí. Různorodé informace mi běží hlavou jako film, který nemá konce, a odpočinout si alespoň na chvíli je pro mne klíčovou záležitostí. A tak jsem se přihlásila na sobotní kurz malování akrylem na plátno, protože jsem si řekla, že je nejvyšší čas opět udělat něco sama pro sebe, něco hezkého se naučit a umět občas vypnout hlavu.
V kurzu se mnou bylo šest dam a učily jsme se základy techniky, pracovaly s měřítkem, přemýšlely nad kompozicí i kombinací barev. Také jsme si měly vybrat předlohu, kterou jsme potom malovaly. Mám ráda bstrakci. Nemohla jsem si vybrat nic “lehčího” než obrázek od Vincenta van Gogha. Na první pohled to totiž vypadá celkem jednoduže, ale odpoledne jsem skončila skoro jako poslední, protože jeho výtvarná technika je excelentní i precizní. Dívat se na obraz a malovat ho, to jsou dvě naprosto rozdílné věci.
Ale mně, Taťáně Marii, začátečnici, která maluje jenom proto, že jí to dělá radost, se to jakžtakž povedlo. Koneckonců to můžete posoudit sami.
A protože mne sobotní malování nakoplo, tak si maluji mandaly, protože sednout si k plátnu a vzít štětec do ruky je moment, kdy se má hlava úplně vypne a koncentruje se výhradně na malování. Větší relax prostě neznám. Má to ještě druhý efekt - okamžitě vidím výsledek své snahy. Což při mé práci, která se točí kolem vzdělávání, je někdy dlouhodobá záležitost. Takže tohle je pro mne fantastická kompenzace.
